Vyhledávání

Kontakt


Kollárova ul. - u žel. přejezdu, Starý Plzenec

+420 739 988 107

k.troppova@seznam.cz

2014

Nový rok jsme zahájili protažením, což po tom lenošení u pohádek potřeboval každý z nás. Sešli jsme se první lednovou sobotu v sokolovně. Nejprve byla poctivá rozcvička a následovaly různé honičky, hra s gymbally, šeptaná, ale hlavně velké klání v opičí dráze. Překážky jsme zdolávali ve třech kategoriích a každý dal do svého výkonu maximum. Nakonec se v holčičí kategorii umístila na 1. místě Evička, u kluků zabodoval Jíra a v dospělácké kategorii nás negentlemansky porazil Mates.

8.1. jsme nejen s dětmi, ale i s rodiči navštívili divadelní představení Divotvorný hrnec v Komorním divadle. Vzhledem k tomu, jaký úspěch akce sklidila, můžeme se pomalu začít koukat po dalším zajímavém představení.

 

Brdská výprava

Poslední víkend v lednu jsme se vypravili na zimní výpravu do Mníšku pod Brdy. Ubytovali jsme se v místní klubovně a první večer strávili hraním společenských her a především výrobou pamětních kartiček na sobotní (pro nás již tradiční akci) Zimní přechod Brd.

Přes noc nasněžil čerstvý sníh, takže ráno bylo krásně bílé. Nasnídali jsme se a mohlo se vyrazit ve směru Kytínské louky. Cestou jsme si vyrobené kartičky vyměňovali se skauty, kteří rovněž na louku mířili. Po krátkém odpočinku a obědě jsme se vydali zpět do Mníšku. Odpoledne jsme za odměnu po celodenní chůzi v mrazu navštívili místní cukrárnu a prošli si zámecké zahrady. Večer jsme opět strávili hraním her. V neděli jsme se nasnídali, sbalili rance a jelo se domů.

 

Víkend v Chrástu

Další výprava se konala v polovině února a to v Chrástu u Plzně. S dětmi jsme využili ubytování na místní faře, ke které patřila rozlehlá zahrada s ohništěm, kolotočem atp. Páteční večer jsme se šli projít do blízkého okolí. Viděli jsme například sochu Hurvínka, která je na návsi umístěna kvůli jeho autorovi p. Skupovi, jenž tu žil. V sobotu jsme se pak vydali na delší výlet – kolem Dolanského mostu do PP Horní Berounka. Ještě před odchodem si všichni za pomoci drátků a korálků vyrobili ozdobné šperky, které si mezi sebou „jako bandité“ brali. Hra pokračovala až do neděle a někteří dokonce neváhali si přivstat a obrat ostatní zatímco spali (včetně vedoucích). Sice nešlo o výchovnou hru, na které jsou děti zvyklé, ale zábava u ní určitě byla! Na výpravě nechybělo ani posezení u ohýnku, různé taktické, sportovní či společenské hry a nakonec ani ta cukrárna.

Den sesterství a Trdlování

Bez oslavy Dne sesterství by to nebyl ten pravý 22. únor! Nejprve jsme s dětmi měli několikahodinový program ve skautské klubovně a přilehlé zahradě. Povídali jsme si o tomto celosvětovém skautském svátku, skládaly se origami, hrálo se na „vzornou a neposlušnou“ školu nebo děti po týmech soutěžily ve městě a hledaly co nejvíce SPZ a č.p. obsahujících číslo 2. Ke všemu byl stanovený limit, který nesměly přesáhnout. Na závěr se vyráběly upomínkové kartičky, které si děti na památku vzájemně podepsaly.

Ještě v ten samý den se všichni oddílový vedoucí sešli u Harryho a Abaldy na Trdlování. Abalda dodržela slib, který dala Kiki ve vánoční Praze a napekla nám mísu vynikajících trdelníků. Při návštěvě se již tradičně oprášily staré kroniky, album s fotkami a nejvtipnější historky o každém z nás. – Jája

 

Výlet na Vlčí horu

8. března jsme přijali pozvání od spřáteleného 51. plzeňského oddílu a vydali se s nimi na výlet k Ošelínu. Cílem byla Vlčí hora nedaleko PP Kosí potok a zříceniny Volfštejn, která je významným nalezištěm augitů. Každý tedy v batohu nesl motyčku a ihned po příchodu se pustil do hledání. Po necelé hodině jsme byli do jednoho zmazaní od hlíny, ale tašky i kapsy byly nálezů plné. Při zpáteční cestě jsme si udělali ohýnek a poobědvali, následovalo několik bojovek o vlajku a úprk na vlak. – Jája

 

Maškarák

Pěkné, zábavné, veselé, skotačivé odpoledne plné zvířecích masek jsme strávili 15. 3. v plzeňském sálu na Skvrňanech, který se proměnil po dobu naší návštěvy v ZOO. Po celé odpoledne nám k tanci hrála kapela Bouře. V doprovodném programu děti vyplňovaly 14 různorodých úkolů na průvodní kartičku. Mezi úkoly bylo například spočítat všechny medvědy, kteří byli schováni po celé zoo, lovit barevné míčky z bazénku s vodou, a to jen levou rukou nebo naházet kroužky na hřbet dikobraza a získat tak, co nejvíce bodů. Kromě plnění úkolů čekalo děti ještě několik dalších soutěží – chytání zvířátek, rozřazování zvířátek do správných pavilonů, obsedávání židlí a také možnost shlédnutí vystoupení středověkých tanečnic a dvou velmi zručných jojařů. Stejně jako na začátku, tak i nakonec jsme si všichni zatancovali společný zvířecí taneček. Tvůrkyní tanečku a zároveň hlavní předtančující byla naše Áda, která jako moderátorka spolu s Vojtou provázela celým příjemným odpolednem. Při vyhlašování nejhezčích masek se sice neumístil nikdo z nás, ale i tak jsme se domů vraceli s úsměvem. – Honey

Tajemný výlet do Kralovic!

V pátek 28.3. jsme autobusem vyjeli směr Kralovice. Cesta i přes teplé počasí utíkala rychle a brzy jsme se zchladili v prostorách kralovické fary.

Páteční odpoledne jsme strávili zkoumáním místního okolí a hraním her. Večer nás obohatil svojí návštěvou anglický detektiv Frank a místní hraběnka Alexandra Filoména II. Paní hraběnce byl totiž odcizen z její komnaty vzácný náhrdelník. Detektiv Frank se dal ihned do vyšetřování a my mu rádi pomohli. Ještě ten večer, jsme si vyrobili seznam otisků prstů všech podezřelých. 

V sobotu ráno po rozcvičce a snídani padlo podezření z krádeže na místního zahradníka, který byl od večera nezvěstný. Během dopoledne jsme se naučili názvy rostlin, abychom byli na zahradníka připraveni. Po obědě jsme se vydali naučnou stezkou po stopách zahradníka do okolí Kralovic. Cesta byla bohužel neúspěšná, zahradník měl dobré alibi. Další podezření padlo na kuchaře, který měl však svědky na hodinu loupeže. Co teď? My se však nevzdáváme.

V neděli jsme pachatele konečně dopadli. Byla to místní straka zlodějka, která otevřeným oknem náhrdelník ukořistila a schovala. Po nalezení jsme šperk vrátili hraběnce a mohli se v klidu vrátit domů. – Áda

 

Za zlatým rounem

Dne 12. dubna jsme se vypravili za hledáním zlatého rouna. Indicie vedly k zámku Kozel.  Při cestě nás příjemně hřálo slunce a my si zahráli naše oblíbené hry a přemýšleli, co uděláme se zlatým rounem, až ho získáme. Na Kozel jsme dorazili krátce před polednem, kde jsme bohužel žádné rouno nenašli. Zato jsme objevili cukrárnu, kde jsme si dali zmrzlinu před zpáteční cestou. Kousek po proudu řeky jsme se zastavili a zahráli si lakros a Mates nás učil vyrábět píšťalky. Chtěli jsme si také opéci buřty, ale rozhodli jsme se najít vhodnější místo pro ohniště dál po proudu Úslavy. Matesovi, který nás vedl, se úspěšně dařilo vést nás nejhorší možnou cestou, přesto jsme zanedlouho dorazili k Sedleckým rybníkům kde, jsme si opekli, co měl kdo v batohu. Zahráli si ještě několik her a došli zpátky na plzenecké náměstí, kde jsme se rozloučili. A i když jsme zlaté rouno nenašli, naše výprava byla stejně úspěšná. – Pepa

 

Sluneční údolí má napilno!

Za uplynulé týdny jsme se ve skautském oddíle rozhodně nenudili. Vše začalo v polovině dubna, kdy jsme strávili víkend v Českém údolí na Borech. Děti navštívily Meditační zahradu, prošly se údolím řeky Radbuzy nebo si samy vařily oběd na ohni. První večer pilně trénovaly uzle a další skautské dovednosti, neboť družina Tygřic se v sobotu ráno odpojila a jela se zúčastnit závodu vlčat a světlušek, tzv. ZVASu k Seneckému rybníku. Celý závod byl situovaný na severní pól, kde probíhala polární expedice. Naše světlušky dravě bojovaly a nakonec obsadily úžasnou třetí příčku! Postupují tak do krajského kola, které proběhne v červnu v nedalekých Rokycanech.

Poslední dubnový den patřil oddílové schůzce, kdy jsme se všichni společně vydali do staroplzeneckého lomu. Ti nejmenší například vyráběli Morenu. Starší byli rádi, že si mohou sednout do borůvčí a jen si povídat. Mimo her bylo hlavním úkolem společnými silami naplnit káru dřevem a dopravit ji do klubovny. Dne 7. května, v rámci družinové schůzky, oblékla družina Tygrů slavnostní kroje a spolu s vedením města šla uctít památku k pomníku na místní náměstí.

 

Postřeliny – tradiční setkání všech členů našeho střediska Střela – se konaly počátkem května. Tentokrát byl originálním místem pro setkání areál „Střela“ u stejnojmenné řeky. Děti se zde ocitly ve vědeckém centru a po celý víkend spolupracovaly se špičkovými „odborníky“ v oblasti matematiky, zoologie, botaniky a chemie.

Zatím poslední a ojedinělou akcí byl noční pochod. Začali jsme v pátek, kdy se na skautské zahradě sešla většina starších dětí a dospělých členů oddílu. I přes deštivou předpověď jsme několik hodin strávili u ohně a poté uvnitř klubovny při hraní na kytaru a deskových hrách. Ti, kteří vydrželi až do druhé hodiny ranní se vyzbrojeni čelovkami vydali přes Sedlec a Svidnou ke Kozlu. Odtud se pokračovalo na náves ve Šťáhlavech, kde kruhový objezd bez aut lákal k hraní naší oblíbené Stříhané. Po ujití třinácti kilometrů, před pátou ranní, jsme konečně vystoupali do cíle, a to na věž hradu Radyně. Sice jsme přes oblačnou oblohu východ slunce neviděli, ale společná snídaně v podobě horké kávy a Páji muffinů nám to dostatečně vynahradila. – Jája

 

Maturity, přijímačky, státnice – aneb výprava na Kotel

Letošní jaro zastihlo většinu našich vedoucích nad skripty a odbornými knihami, a tak jsme my, skautští důchodci vyrazili 24. 5. s naším potěrem na výpravu. Cílem byl 575m vysoký vrch Kotel u Rokycan, kde letošní rok otevřeli novou rozhlednu. Lokálka nás odvezla do Kamenného Újezdu, odkud jsme po lesních pěšinách přes menší vrch Kotlík stoupali na nevysoký vrchol. Rozhledna svítila novotou jako slunce nad námi. Hbitě jsme vystoupali po točitých schodech a odměnili se pěkným kruhovým rozhledem. „Radyně, já vidím Radyni!“, volali mladí objevitelé. Němí strážce našich domovů byl na dohled. Po sestupu na pevnou zem a vydatné svačině začalo soutěžení. Menší prověřovali s Harrym svoji paměť, my velcí si lámali hlavu nad hádankami typu  34=P-N A-Y či 7=D-Ů S-A (odpověď pod článkem). Posilněni na těle i na duchu jsme seběhli k Rokycanům, zahráli si několik her a úspěšné putování ukončili v rokycanské cukrárně. Na nádraží v Plzenci jsme se rozloučili oddílovým pozdravem. (34 =písmen abecedy, 7= divů světa) – Abalda

 

Nevšední zážitky jsou jednou z mnoha věcí, které nás na skautování baví. Některým se například poštěstilo a dostalo se jim 21. května pozvání od Hradní stráže pražského hradu. Navštívili jsme nejen jejich kasárnu, ale také jsme se účastnili výměny stráží či nácviků slavnostní ceremonie. Za doprovodu stráže jsme byli provedeni Královskou zahradou a shlédli stálou muzejní expozici o jejich útvaru. Hlavním cílem návštěvy ovšem bylo odborné proškolení v pietních aktech, kterých se jako skauti často účastníme.

Divadelní odpoledne se jako každý rok konalo ke Dni dětí. Letos bylo součástí projektu Evropský den sousedů. Program byl proto obohacený třeba o vyrábění lodiček z kůry, pouštění skautských filmů a večer měli všichni možnost posedět u táboráku za doprovodu skupiny Improverti. Během samotného divadla naše děti vystoupily s pohádkou Něhurka a sedm trpaslíků, starší pro diváky zinscenovaly vtipy.

V půli června se v Rokycanech uskutečnilo tolik očekávané krajské kolo ZVASu. Na naše závodnice čekaly úkoly, kdy musely ošetřovat zraněné nebo nechat přehořet provázek pomocí jednoho polínka. Sportovní duch jim rozhodně nechyběl a nakonec se umístili na sedmém místě. Závody byly s přespáváním a večer se tak všichni zúčastnili kouzelného bálu.

 

Díky tomu, že nám kanoistický oddíl ochotně zapůjčil plavidla, mohly starší děti svoji poslední předprázdninovou schůzku strávit na rybníce. Byli mezi námi jak ostřílení závodníci, tak nováčkové bez jakýchkoliv zkušeností. Všichni jsme se na kánoích i v kajacích poctivě prostřídali, objeli si ostrůvek, prohlédli lekníny, volavku či labuť a kupodivu se ani nikdo „necvaknul“. – Jája

 

Výprava „Hrách a lusky“

Koupání v přehradě, večerní posezení u ohýnku se zpěvníkem, vyjížďka na parníku s občanským sdružením Haima, brodění řeky Mže, lesy plné nádherných, ale jedovatých náprstníků, průzkum zříceniny hradu Buben... Taková byla naše poslední předprázdninová výprava, kterou jsme strávili na rodinné chatě našeho člena Pepy. A teď už hurá na tábor!

Konnichiwa!

Skautský oddíl Vám chtít vyprávět o Zemi vycházejícího slunce, kde my strávit náš letošní tábor. Hned při příletu se nám ztratit 11 krosen! Naštěstí my dramatickou situaci včas vyřešit.

První večer nás přivítat rada šógunů a vzkázat dětem, že císař by je rád do svého vojska samurajů. Proto oni být postupně prozkoušeni ze samurajských předností, jako je síla, důvtip, šlechetnost, hbitost, atd.

Když my poznávat krásy Japonska, děti být rozděleni do tří klanů, a to Móri, Shimazu a Tokugawa. Klany být svými soupeři. Během našeho pobytu my často trávit čas v bambusovém lese, zažít jednou v noci veliký monzunový déšť, seznámit se s mistrem v přípravě sushi nebo muset chystat krizový balíček, když se mocná hora hor Fudži začít probouzet. My se naučit jejich zvyklostem při stolování, zejména ovládat hůlky. Šóguni se všemi secvičit japonský folklorní tanec, seznámit nás se šogi a dalšími deskovými hrami, proškolit nás v bojovém umění či hodem se shurikenem.

Pobyt v Japonsku být plný pestrých zážitků, být i velmi poučný a zábavný, ale všechno jednou končit a my se muset chystat zpět na letiště a odletět do rodné kotliny.

Sayonara! – Jája

 

Víkend plný objevů

Přemýšleli jste někdy nad tím, kolik členů má žížalí rodinka nebo proč si vlastně nerozumí hruška s tújí? Už jste si zkoušeli vytvořit vlastní duhu či experimentovat při výrobě limonád? Nejen děti z našeho oddílu a střediska, ale také z veřejnosti měly možnost tohle všechno a spoustu jiného zjistit a zažít díky Víkendu plného objevů. Akce proběhla první zářijový víkend v Českém údolí v Plzni. Společně jsme zkolaudovali nově vzniklou naučnou stezku „Skautské údolí“, měli jsme možnost si popovídat s environmentálními odborníky z Envicu, shlédnout výstavu fotografií z letošních skautských táborů nebo jen posedět ve Střelené kavárně. Děti využívaly blízkost hřiště s prolézačkami, také se u studánky mohly potkat s místním vodníkem nebo si poslepu projít pocitový chodníček, kde se pomocí chodidel rozpoznávají rozmanité přírodní materiály. Večer jsme strávili sice u malého ohýnku, zato ve velikém houfu kamarádů. Celá akce takto ale neskončila. Druhý den, po přespání v místních klubovnách, program plný objevů pokračoval až do odpoledního závěrečného pikniku.

Návštěva svíčkárny

Náš oddíl ještě využil blízkosti Litic. Vydali jsme se s dětmi navštívit místní svíčkárnu, kde měly nejen možnost si samy svíčky ozdobit, ale také si vyrobit voskovky, namíchat koupelové soli a vykrojit si veselé mýdlíčko z parafínu. – Jája

 

Stanování na Frančíkovně

Napadlo Vás někdy, o kolik lidi přicházejí, když se místo pro stany v přírodě rozhodnou pro nějaký vyhřátý hotel s ustlanými postelemi a restaurací? My skauti ze Starého Plzence nyní můžeme říct, že o hodně! Ono, když máte zájem, tak Vám spaní ve stanu a vaření v kotlíkách na vidlici nad ohněm přijde jako velká zábava.

My jsme všechno tohle vyzkoušeli o víkendu z 19. do 21. září u terénní základny Frančíkovny, mezi vesnicemi Borovnem a Hořehledy. K dispozici sice byla kuchyňka s kamny v tamější chalupě, ale my jako správní skauti jsme zvládli uvařit všechny obědy i večeře nad ohněm v kotlíkách, a to i přes občasné deště. Hlavní zápletka této výpravy byl souboj mezi dvěma týmy, s poněkud zvláštními jmény: Špejle a Diborovci, s cílem získat trofej „Šamana", na kterou se napíší jména členů vítězného týmu.

V důsledku toho jsme hráli spoustu her, jako například házení po sobě míčky, přičemž soupeři stáli na kývajících se dřevěných špalcích, nebo hledání předmětů ve vysoké trávě. Nechyběla samozřejmě ani vybíjená či naopak klidná hra městečko Palermo. Kromě her jsme ale měli i možnost vytvořit si sladká karamelovo-ovocná lízátka na špejlích. Ranní i večerní hygienu jsme prováděli v nedalekém potůčku Bojovka.

Po napínavém a zajímavém souboji nakonec jen o vlásek vyhrál a Šamana získal tým Špejlí. V neděli jsme se vraceli domů autobusem, což nebylo až tak příjemné, neboť když se do už tak dost přeplněného vozu nacpe ještě kolem šestnácti dalších lidí, moc místa a bezpečných pozic na držení nezbude. - Ušák

 

Podzimní výprava do Sušice

Druhý říjnový víkend jsme podnikli výlet do Sušice a blízkého okolí. Sobotní dopoledne jsme strávili na středověkém hradě Rabí a dováděním v žichovickém zámeckém parku. Sluníčko krásně hřálo, okolní krajina hrála všemi barvami, zkrátka krásný podzimní den. Odpoledne jsme si prohlédli město Sušici formou hry – děti dostaly otázky a měly za úkol projít město a pomocí informačních tabulí, místních obyvatel apod. zjistit např. co je to Santos, Fuferna, která naučná stezka provází historií sirkařství, nebo jak vysoká je rozhledna Svatobor. Večer jsme si zahráli nové, i naše oblíbené hry. V neděli jsme se ještě jednou podívali do centra města a pomalu se vydali na vlak, zpět domů. – Pája

 

Družinové výlety

Poslední říjnový víkend se náš oddíl rozdělil na tři skupiny. Nejmladší – Lvíčata – šla přes  šťáhlavské lesy k zámku Kozel. Po cestě pro ně bylo největší zábavou sbírat duběnky nebo si hrát na „Honzíky ve světě“, přičemž vymýšlely důmyslné vynálezy, jak si nést svůj batůžek. Družina Tygřic šla se svými rádci objevovat krásy zřícenin. Konkrétně jejich trasa vedla ze Zdemyslic přes Vlčtejn a Radyni, až domů.

Ti nejstarší strávili podzimní prázdniny na rádcovském kurzu! Zázemím jim bylo Ekocentrum Spálené Poříčí, kam se všech 40 účastníků včetně vedoucích vešlo se značným úsilím. Hlavní náplní samozřejmě bylo získávání nezbytných informací a zkušeností z oblasti plánování či zdravovědy, které každý správný rádce potřebuje. Aby to ale nebyla jen „nalejvárna“, program byl proložený množstvím pohybových her nebo procházkou kolem Hvížďalky a velmi příjemným zážitkem bylo setkání se třemi oldskauty. - Jája

 

Výprava za havrany do Chrudimi

V pátek odpoledne jsme se sešli na nádraží a společně pak jeli tři a půl hodiny přeplněným vlakem do Pardubic a ještě autobusem do Chrudimi. Náročná cesta! Spali jsme ve skautské klubovně, která se jmenovala „U Tří smrčků“. V sobotu jsme šli do Slatiňan k zámku a do přilehlého parku. Podívali jsme se na Kočičí hrádek a vylezli na rozhlednu Bára. Cestou jsme se jako správní havrani vyhýbali lovcům, utíkali před mlsnou liškou nebo se vzájemně museli zahřát, když udeřila zima. Zajímavým úkolem bylo také získat vejce, uchránit je před rozbitím a vytvořit pro ně hnízdo. Chrnka si dokonce jedno vejce rozkřápl v kapce u bundy, čemuž se ostatní od srdce zasmáli!

Když v sobotu padla tma, vydali jsme se do Michalského parku, kde pod stařičkým kaštanem, před státní vlajkou a v kruhu kamarádů Ušák složil svůj skautský slib. Poté jsme si prošli historické jádro města a při řece Chrudimce se vrátili zpět do klubovny. Nedělní dopoledne jsme obhlédli židovský hřbitov a zejména Ptačí ostrovy – veliké hnízdiště havranů v České republice. Nakonec zbývalo už jen po sobě uklidit, sbalit spacáky, vyfasovat svačinu a vydat se na dlouhou cestu vlakem zpět. - Jája

 

Výlet na Mariinu skálu

Dne 22. listopadu jsme i přes zimu vyrazili na Mariinu skálu nedaleko Šťáhlavic. Neobvykle jsme se rozhodli jít nejdříve pěšky, zpátky pak vlakem, což se nám později vyplatilo. Cesta lesy nám rychle ubíhala při hraní našich oblíbených her. Udělali jsme také několik zastávek, při kterých děti hrály různé soutěže. Tím jsme se ale zdrželi a v době, kdy jsme měli být na Mariině skále, jsme byli teprve u zříceniny hradu Lopata. Tady jsme si dali oběd a strávili čas hraním schovávané. Poté jsme se vydali na vlak s tím, že jsme tentokrát k cílené vyhlídce nedošli, ale určitě tam dojdeme někdy příště. – Pepa

 

Skautský prosinec 

Jako cíl „zimního“ výletu jsme si tentokrát zvolili procházku při řece z Koterova až k Rokycanské ulici. Nečekaně jsme se však místo klouzání na zledovatělé vodě mohli slunit a užívat si krásný den. S dětmi jsme alespoň zkusili načerpat vánoční atmosféru na plzeňských trzích a navštívili Muzeum loutek.

Ve dnech 11.-17.12. se velká část našich členů zúčastnila v Plzni charitativního prodeje. Akci nazvanou „Vánoční stánek“ pořádá naše středisko Střela jich patnáctým rokem! Letošním příjemcem sbírky byla Diakonie ČCE Západ s projektem H2Óda na Radost (vybudování nového zdroje pitné vody). Skautské děti i jejich rodiče se aktivně zapojili nejen do ruční výroby zboží, ale i samotný prodej skautíky velmi bavil. Když se pak u stánku společně potkávali a dali si horký čaj při živé muzice, byla tato chvíle pro všechny největší odměnou. 

Samozřejmě jsme nevynechali ani tradiční vánoční besídku. Tentokrát nám bylo zázemím RC Dráček, vzhledem k našemu hojnému počtu. Nechybělo cukroví, stromeček ani dárky – perníčky, šípkový čaj, kalendář s našimi fotkami či oddílové odznáčky. Vytvořili jsme také velikou koláž s rybkami, které nám v příštím roce budou plnit přání. – Jája

V předvánočním období děti chodí krmit zvířátka, pozdravit obyvatele domova důchodců nebo rozdávat betlémské světlo již tradičně. Letos tomu nebylo jinak.

 

Vedoucí navštívili Olomouc

Co se oproti jiným rokům změnilo, byl výběr města pro teambuildingový výjezd oddílových vedoucích. Namísto Prahy jsme tentokrát zavítali až do Olomouce, kde nás vřele ubytovali místní skauti. Víkend byl naplněn návštěvami galerií a historických památek. Shlédli jsme film „Jak jsme hráli čáru“ a zúčastnili se předávání betlémského světla v architektonicky nádherné katedrále sv. Václava. Nepromarnili jsme také žádnou příležitost k posezení u dobré kávy, pravého italského jídla nebo kalíšku horkého punče. Závěrem relaxačního víkendu se většina z nás poprvé svezla pendolinem a vrátila se tak do předvánočního chaosu a příprav.