Vyhledávání

Kontakt


Kollárova ul. - u žel. přejezdu, Starý Plzenec

+420 739 988 107

k.troppova@seznam.cz

2015

Novoroční protahování

První lednová sobota patřila dalšímu ročníku novoročního protahování. Těch několik hodin jsme v sokolovně skákali, běhali, házeli a všelijak skotačili, čímž jsme alespoň trochu odčinili to předcházející povalování u pohádek. Hlavní náplní programu byla opičí dráha s rozmanitými úkoly. Každý ze sebe jednotlivě vydal to nejlepší a s nejrychlejšími časy se nakonec v různých kategoriích umístili Jiřík, Tedík s Aničkou a Vačka s Kýťou.

Ten samý den v podvečer se sešli rodiče a příznivci našeho oddílu v Kollárově ulici, kde od počátku prosince máme nově zařízenou klubovnu. Po krátkém děkovném úvodu k těm, kteří se na přesunu ze Smetanovy ulice podíleli, následoval přípitek, slavnostní rozvazování mašle a pak už hosté mohli naplno kolaudovat!

Tyjátr a výprava do Mníšku

Zatímco si starší skauti užívali víkend v Mníšku pod Brdy a zúčastnili se tradičního Přechodu Brd, pro lvíčata jsme si na sobotní dopoledne přichystali výlet do Tyjátru – domku plného her, zábavy a dovádění. Ideální místo pro naše nejmladší oddílové „šelmičky“. V doudleveckém Tyjátru se děti ihned rozprchly po hřišti a nastala ta pravá zábava – skluzavky, lezecká stěna, střílecí děla, hromady barevných míčků, prolézačky, šikmé plochy. Tříhodinové řádění rychle uteklo a díky trucování dětí jsme musely při odchodu přislíbit další brzkou návštěvu.

 Farma plná krokodýlů

Počátkem února naše kroky směřovaly do Protivína, kde se nachází unikátní zoo chovající krokodýly, gaviály a aligátory. Děti také mohly vidět mláďátka krokodýlů v jejich líhni, některé druhy želv či jedovatých hadů. Největším zážitkem byla ukázka krmení krokodýla mořského, příznačně zvaného Golem, který nám předvedl svoji sílu a nenasytnost. Po komentované prohlídce v teplotě cca 33 °C jsme se ještě prošli při řece Blanici a díky zamrzlým kalužím se doklouzali zpět k nádraží.

Skautský ples a setkání vůdců

Protože i vedoucí uvítají čas na relax bez dětí, bývají pro ně každoročně přichystané akce jako skautský ples nebo vůdcovské setkání. Letošní ples se udál v sále plzeňského pivovaru. Bývá už pravidlem, že naše Áda připravuje jedno z tanečních vystoupení a mezi všemi nadanými tanečníky je drtivá většina našich vedoucích!

Vůdcovské setkání našeho střediska proběhlo druhý únorový víkend. Sobotu jsme strávili v Českém údolí. Debatovali jsme o aktuálních tématech a celý program byl zakončený společnou večeří u Švejka. Druhý den jsme se vydali na zasněženou Šumavu – část z nás oprášila běžky, zbytek se vydal na procházku. 

Za Bábou a Dědkem

První březnovou sobotu si s sebou na výlet děti nevzaly jen batůžek plný dobré svačinky, ale poprvé také rodiče. Společně jsme se jeli podívat do malebných rabštejnských lesů, konkrétně do Žihle. V plánu byly dvě trasy s ohledem na fyzickou zdatnost, ale nakonec jsme šli celou dobu pospolu. Vydali jsme se podle značení nejprve na Dědka, poté na Bábu, což jsou místní známé balvany. Děti si odhlasovaly jejich nová jména, a to Šutr a Petúnie Anastázie! V době oběda jsme dorazili k Viklanu, kde se dospělí slunili a příjemně si povídali, děti zvolily možnost šiškové války a horolezectví. Procházkovou chůzí jsme dospěli zpět k nádraží a čekání na vlak jsme si zkrátili na terásce místní restaurace.

Výprava do Egypta

Na začátku jara jsme se se skautíky vyjeli podívat do Klatov na víkendovou výpravu, a to v hojném počtu (25 účastníků). Spali jsme v klubovně tamních skautů. Po úvodních zmatcích – kudy z nádraží, proběhlo vše, jak mělo. Úvodním zahájením víkendové hry byla scénka Kleopatry a Caesara, která nás vtáhla do starověkého Egypta. Kromě luštění hieroglyfů a navštívení mumií v klatovských katakombách bylo naším hlavním cílem postavit pyramidu, kterou jsme napřed museli vyprojektovat. Tím jsme pomohli Kleopatře vyhrát sázku nad nevěřícím Caesarem. Bohužel se ale v průběhu stalo něco nečekaného – Kleopatra byla uštknuta jedovatým hadem, a oslavy stavby pyramidy se tak nedočkala. Na zpáteční cestě vlakem jsme vstřebávali dojmy a zážitky a již se těšili na náruč našich rodičů.

Kokotské rybníky

Zima je už snad nadobro za námi, a tak jsme s oddílem vyrazili do přírody. Ze Starého Plzence jsme se vlakem přiblížili až do Chrástu u Plzně, odkud jsme pokračovali pěšky. Naším cílem byla naučná stezka okolo Kokotských rybníků. Z Chrástu je to kousek do Nové Hutě a právě tam jsme se napojili na naučnou stezku. Celou cestu našeho výletu nás provázely informační tabule, ze kterých jsme si mohli přečíst zajímavosti o místní krajině a historii. Na zastávce u Čertova kamene, je připraveno pro návštěvníky ohniště s posezením. Toho jsme samo sebou využili a opekli si letošní první buřty. Všechny děti krásně šlapaly až na nádraží v Klabavě, odkud nás vlak zavezl zpátky domů.

Výprava do pravěku

18. dubna jsme spolu s Jednapadesátkou – plzeňským chlapeckým oddílem odjeli do Jinců u Prahy. Zde se nacházejí významná naleziště trilobitů. Vyzbrojeni lopatkami a motyčkami jsme záhy slavili první úspěchy. Nakonec si každý z nás odvážel alespoň malý kousek vytouženého obtisku. S chladným počasím jsme bojovali pomocí akčních her jako je třeba hututu.

Víkend v Saudské Arábii

V dubnu jsme se vydali s lidmi ze střediska na akci jménem Streska. Jeli jsme vlakem do Svojkovic, kde nás rozdělili na tři týmy a rozdali informace s mapou.  Úkol jedné družiny byl pomoci Shakovi postavit ropovod a ostatní dvě družiny v tom měli zabránit. Na mapě jsme měli vyznačené stanoviště, na kterých jsme plnili úkoly. Za správné vyřešení jsme získali nástroje k postavení ropovodu. Naším zázemím byla skautská klubovna v Rokycanech. Večer nám Shakovo zástupci přichystali lehké občerstvení. Ráno jsme měli ještě šanci shánět materiál. Později jsme slyšeli někoho, jak křičí. Šli jsme za hlasem a zjistili, že se jedná o protestanta. Nelíbilo se mu, že tady chtějí ropovod stavět. Dvě družiny byli ekologové, a tak se k němu přidali. Poté, co jsme získali náčiní začala mela... Ekologové dostali lžíce a malé kalíšky. Třetí družina, která se přidala k Shakovi dostala špejle a hrnečky. Kolem klubovny byly rozvěšené balonky s vodou, jakože ropou a Shakovo pomocníci jí měli získat co nejvíce. Ekologové jim v tom zabraňovali. Po obědě proběhlo zasedání, na kterém byly i zdejší rybářky. Nakonec se ale Shake a spol. rozhodli ropovod postavit. Streska byla zase zajímavá a moooc se těšíme na další.

Noční pochod

Zatím poslední akcí byl druhý ročník Nočního pochodu. Letošním cílem byla rozhledna Kotel nad městem Rokycany. Celkem 18 účastníků si trouflo na náročný noční výlet přes Maršál a Rakovou. Ještě před svítáním jsme si uvařili k snídani teplý čaj či kávu, přivítali nový den na vrcholu rozhledny a vydali se na vlak, který nás dovezl do vytoužených domovů.

 

                                                                                             „Skautské společenství je čilé bratrstvo“

                                                                                           lord Robert Baden-Powell, zakladatel skautingu, 1923

Staroplzenečtí skauti vystavují  (aneb 70 let skautování na 16 metrech čtverečních)

Pravý a nefalšovaný skautský stan s podsadou lákal v červnu kolemjdoucí ve dni vernisáže, aby zvolnili krok, vešli do výstavní síně… a rázem prolétli ve víru času od třicátých let minulého století, kdy staroplzenecký skauting začínal skromně ve sklepě domku svého prvního vůdce, p. Reisera, přes ilegalitu za fašismu až k velkému rozmachu v květnových dnech 1945, ke vzniku skautského střediska Sluneční údolí s několika oddíly Poté pak při pohledu na výstavní panely zažívali krátké skautské nadechnutí v létech 1968-70,  konečně znovuobnovení v r. 1990 a nepřetržitou činnost až po naše dny.

Při otevření výstavy- kterou současné vedení 58. oddílu Sluneční údolí připravovalo dlouho, pečlivě i s pomocí pamětníků – nechyběli bývalí i současní skauti a skautky. Vládla zde těžko sdělitelná příjemně radostná nálada, jako by se nad vším vznášel ten pověstně známý skautský duch. Bylo až dojemné sledovat, jak návštěvníci na starých fotografiích ukazují svým dětem – a někteří i vnoučatům- jaké to tehdy bylo….. a kolem nejstarší skautky z družiny Ještěrek, co přinesla svou fotografii z r. 1946, se proplétala ta nejmenší vlčata….. a pak už zazněly známé písně, tentokrát v podání družiny Tygřic, „ Nikdo nemá zdání, co je to skautování“ a „ Po bílé silnici“. Poté sestra Abalda přečetla úryvek z posledního dopisu zakladatele staroplzeneckého skautingu, bratra Robina - ing. Miroslava Kheka (zemřel r.1981), který by se jistě potěšil, jak staroplzenecký skauting pokračuje stále dál a vychovává své nové a nové členy v duchu toho, k čemu nás v r. 1970 vyzval: Obracím se na vás, abyste ctili skautské ideály…. a byli dobrými občany naší malé vlasti.“

A tak až budete prohlížet fotografie, pohlednice z četných táborů, skautské průkazy a jiné dokumenty, historické vlajky -  a obdivovat střediskovou vlajku, po letech jen několik dní (!) před zahájením výstavy nalezenou- zamyslete se nad generacemi těch, kteří se dokáží nadchnout pro ideály, které spojují svět, ideály těch více než 250 milionů skautů a skautek na celém světě. A až se budete dívat v létě v televizi na celosvětové skautské setkání, tzv. jamboree, které letos proběhne v Japonsku na ostrově Honšú, vzpomeńte si na všechny, kdo patřili a patří ke skautingu v našem městečku... - sestra Ida

Divadelní odpoledne

Rok za rokem jsme stálými účinkujícími na Divadelním odpoledni, přichystanému ke dni dětí v Českém údolí. Letos jsme měli v repertoáru představení jako „Polámal se mraveneček“ nebo vtipně sehrané příběhy, které se některým z našich členů reálně staly. Tato akce se těší veliké oblibě nejen u dětí – herců, ale také u rodičů – diváků, kteří si během přestávek navíc příjemně popovídají s ostatními, nejlépe nad hrnkem horké kávy.

Mariina vyhlídka na kolech

Druhou červnovou sobotu jsme se postavili reálnému nebezpečí padajících řetězů, nefunkčních brzd či odřených kolen a vydali se vstříc skautskému dobrodružství, tentokráte na kolech!  Naším cílem byla Mariina vyhlídka nedaleko Kornatic. S většími i menšími obtížemi jsme pokořili kopec nad sedleckými rybníky, překonali kořeny, seno nebo bláto a nakonec i prokličkovali mezi železničními přejezdy uprostřed lesů. Na krásné skalní vyhlídce jsme opět nabrali dech a sílu díky svačince a výhledu na naši milovanou Radyni.

Děti byly brzy nedočkaví, protože je už lákal nedaleký kornatický rybník, kde jsme se následně vykoupali. Aby byl výlet se vším všudy, čekal na nás ještě mrazicí box se zmrzlinou na zámku Kozel. Závěrem jsme si vyšlapali táhlý kopec na Svidnou a pak už nám jen svištěl vítr v uších…

 

Konec skautského roku bývá vždy hektický - vedoucí věnují svůj volný čas náročným táborovým přípravám, děti zápolí a shánějí poslední body do celoročního soutěžení…Přípravka na tábořišti proběhla třetí víkend v červnu. Tentokráte nešlo jen o vykopání latrín a chystání dřeva. Rozhodli jsme se totiž v Ostřetíně přenocovat a stihli tak koupel v prozatím ledovém rybníce nebo procházku do Bezvěrova na vytouženou kofolu. 

24.6. jsme během závěrečné oddílové schůzky obsadili sedlecký rybník. Oddíl kanoistiky nám opět velmi ochotně zapůjčil svá plavidla a my tak mohli obdivovat kvetoucí lekníny a prozkoumávat zákoutí rákosin. Na samý závěr se vyhlásily dlouho očekávané výsledky bodování jednotlivců, kdy se po celoročním snažení umístili Taxík, Vačka a Karolínka na prvních místech podle věkových kategorií. Teď už náš čeká „jen“ zlatý hřeb skautského roku – tábor!

 

Vikingové a Ragnarok 

Jak již název napovídá, letošní tábor jsme strávili v duchu vikingského všedního života a především jejich mytologií. S tím, co nás kromě samotného Ragnaroku – konce světa – čeká, nás seznámili bůh Ódin, jeho syn Thor, dále Loki, Tyr, či půvabná Skadi.

Během táborové hry si družinky Drakobijců, Zorkingů a Drakařů vyrobily dobové oblečení a drobné zbraně, pletly výrobky z pediku, vypalovaly z hlíny, dále se naučily něco o bylinkách a jejich všestranném využití a ze skautských dovedností jsme oprášili například Setonův hrnec. 

V prvním týdnu tábora jsme se vydali na rozhlednu Útvina nad městem Toužim, druhý týden jsme s nadšením navštívili lanové centrum Dolní Polžice. V průběhu tábora jsme v rámci táborové hry připravovali lest na zlého vlka Fenrira, Thorovi jsme pomáhali přemoci velkého hlubinného hada, seznámili jsme se se skřítky nebo se snažili zachránit život boha Baldera, na kterého přichystal past zrádný bůh Loki. I přes velké úspěchy nás však Ragnarok neminul. Proběhla závěrečná bitva, přišel konec – konec tábora.

 

Hrubý Jeseník

Cílovou stanicí našeho letošního putovního tábora bylo Vrbno pod Pradědem, kde jsme byli ubytovaní v kempu Dolina. Z tohoto stanoviště jsme podnikali rozmanité výlety. Naším prvním cílem, můžeme říci i nejdůležitějším, byl Praděd, nejvyšší hora Jeseníků. Na něj jsme stoupali z Karlovo Studánky, kdy jsme ochutnali zdejší osvěžující železitý pramen. Stoupání nebylo lehké, bylo velké teplo a slunce hřálo, až v posledním úseku stoupání se zatáhla obloha a začalo hřmít. Na Pradědu jsme vydatně posvačili a nabrali sílu na sestup. Chtěli jsme ještě zajít na Petrovi kameny, bohužel nám to ale překazilo počasí, a tak jsme blahodárný lijavec přečkali, občerstvujíc se v horské chatě Ovčárna. Zpáteční cestou jsme scházeli údolím Bílé Opavy, rozmanitá stezka plná žebříků, lávek, vodopádů, kamenů, místy i řetězů. 

Dalším výšlapem, který stojí za delší rozepsání, byl vlastně trochu nechtěný maratón. Ano, maratón, neb jsme tento den ušli 42 km. V záměru bylo sice „jen“ něco kolem 30 km, ale občas se tak něco „povede“. Pochod to byl dlouhý a protáhl se do pozdních hodin, a i když mnozí z nás brblali, určitě si zážitky z tohoto dne budeme dlouho pamatovat. Při tom všem jsme viděli tamní Lurdskou jeskyni, starobylé chaloupky v Revízu, rašelinová jezírka nebo vrch Kazatelny. Kromě výšlapů do přírody, jsme také prozkoumali malebné Vrbno pod Pradědem, město Bruntál, kam dojdou jen ty největší drsňáci, kteří se nebojí zubatých žab. V Bruntále nás čekala prohlídka zámku, oběd v restauraci Praděd, krásná naučná stezka na Uhlířský vrch, zároveň jsou tam i sochařské monumenty představující křížovou cestu. No zkrátka bylo toho spoustu. Cestování vlakem trvalo 9 hodin s pěti přestupy, přesto nám uteklo velmi rychle. Nedá se nic dělat, táborové i puťákové dobrodružství je již za námi a my se těšíme na další skautský rok. 

 

Po letech ve Slunečním údolí

Těžko bychom dopočítávali kolik dní, měsíců a let náš oddíl nevyužíval zázemí Otýsova lomu ve Starém Plzenci, námi zvaného Sluneční údolí. Přitom byly doby, kdy zde skauti trávili většinu družinových schůzek, zažívali mnohá dobrodružství, kdysi zde postavili dnes již zaniklý srub nebo na nejvyšším vrcholku skály žlutě vyobrazili junáckou lilii. To všechno vzal čas...

Pomyslný prach těchto vzpomínek jsme s dětmi oprášily jednoho zářijového víkendu při zahajovací výpravě letošního skautského roku. Vystavěli jsme několik stanů do řady, rožnuly táborák, dali do kotlíku vařit hrachovku a po zbytek večera si užívali hru na kytaru a jasnou oblohu nad námi. Omladina vydržela štěbetat do ranních hodin, ti mladší se brzy schoulili k čekajícím plyšákům a drnkající akordy poslouchali ze svých spacáků.

Víkend jsme trávili především stavěním lesních domečků, házením šišek, hraním vybíjené a Ti starší si odskočili na Radoušovy hry, vypomoci OSHR s disciplínami.

Hon na čarodějnici s čarodějnicí

Každý z nás zná pohádky a příběhy o zlých čarodějnicích, které loví na košťatech malé děti a pro své hříchy bývají upalovány na hranicích. Existuje však i hrstka těch hodných a přátelských čarodějnic a my jsme se o tomto víkendu s jednou setkali a dokonce jí i pomohli...

Ubytovaní jsme byli v nově zrekonstruované a především krásné skautské klubovně, co by kamenem dohodil od hřbitova sv. Jiří u soutoku Úslavy a Berounky. Měli jsme na naše říjnové dobrodružství sice jen sobotu a neděli (17. a 18.), ale i tak stálo za to. Kolem oběda jsme do našeho útočiště dorazili a hned tam na nás čekal vzkaz od čarodějnice Hedviky - tak se totiž jmenovala - ve kterém nám sdělila obavy ze ztráty svého pokladu a prosila nás o jeho nalezení. Pro začátek nám poradila kontaktování pana kouzelníka Hlavičky, který prý zná kouzlo na odhalení onoho pokladu a jehož najdeme v nejmenší uličce Plzně, někde v centru. Po dopravení autobusem na náměstí jsme započali s procházkou po podzimních trzích a poté jsme se vydali do informačního centra, odkud jsme podle darované mapy dorazili až do Malé uličky, jež byla domovem pana Hlavičky. Najít však samotného kouzelníka nebylo lehké, neboť byl v přestrojení a odmítal se odhalit ze strachu, že by se prozradil veřejnosti. Hledali jsme tedy všude možně, až to skončilo menším konfliktem s kolegyní Kudrnatou, která byla v přestrojení za lampu a moc se jí nelíbilo, že jsme ji prozradili. Nakonec se nám ale podařilo dotyčného Hlavičku najít a získat od něj seznam ingrediencí pro nalezení pokladu. Pro inspiraci jsme ještě navštívili tamější muzeum strašidel, včetně zhlédnutí čarodějného divadla. Dvě z uvedených ingrediencí jsme získali ještě ten den, a to kouzelnou hůlku, již si každý nabarvil podle své nálady a k tomu upletenou pavučinku. Večer jsme se někteří dívali na pěknou a vtipnou kouzelnou pohádku a pak šli všichni na kutě. Druhý den nás čekalo spoustu práce, neboť jsme se museli ještě naučit magickou formuli a najít list ze zlatého stromu. Po dosažení toho všeho jsme provedli rituál pro vyvolání kouzla odhalení a vyšel nám z toho vzkaz, hlásající:  Pod svícnem je největší tma. Z toho jsme vyvodili, že máme hledat na místě, kde bychom normálně nehledali, což byla podle většiny sama klubovna. Poklad ale nebyl ani ve společenské místnosti, ani v kuchyni, koupelně či spací místnosti, a tak zbyl jedině sklep. Tam jsme nalezli plný pytel sladkostí v domnění, že jde o Hedvičin ztracený poklad, avšak čarodějnice ve svém telefonátu namítla, že toto je pouze její past na myši, ale že si to můžeme nechat, pokud to my lidé jíme, a už si i vzpomněla, že ten poklad je hromada staré suti, ze které chce se svým budoucím manželem postavit svatební přístavek k domu. Pomohli jsme tedy vše vynosit ze sklepa ven před klubovnu a nakonec nás čekala ona sladká odměna. Naše dobrodružství skončilo zpáteční cestou vlakem do Starého Plzence, a ptáte se, jestli bylo skutečné? To si pište!  


Vandr na Kosí potok

První listopadový víkend jsme se my starší vydali na vandr ke Kosímu potoku. Sraz byl v sobotních velmi brzkých ranních  hodinách a před námi byla cesta vlakem do Plané. Za jízdy jsme dospali to, co jsme nenaspali doma a zahráli si nějaké hry. Za doprovodu zvuků šustícího listí jsme došli k jedné rozhledně. Čekalo nás sedmdesát dva schodů nahoru a za odměnu nádherný výhled na Planou. Počasí nám moc nepřálo a odpoledne začalo poprchávat. Viděli jsme opravdu nádhernou přírodu a třeba ochutnali i cukrovou řepu. Naším cílem byla zřícenina hradu Volfštejn, kde následovalo stavění stanů. Navečeřeli jsme se a kolem šesté se už vydali na kutě, jelikož nás opět čekalo brzké vstávání, abychom stihli vlak. Druhý den v šest jsme vyrazili do Ošelína. Na cestu nám svítil měsíc a po rozednění vykouklo i sluníčko. Ke snídani bylo, co komu zbylo a pak už jenom nasednout do vyhřátého vlaku. Cesta do Plzně i čekání na spoj do Plzence utekla rychle a už před jedenáctou jsme stáli na místním nádraží.


Za prasátky do Přeštic

Zatímco Ti starší putovali při Kosím potoce, se světluškami a vlčaty jsme dojeli vlakem do Lužan a odtud se vydali po žluté turistické značce do Přeštic. Cesta vedla uprostřed luk, mezi malými stromky při řece Úhlavě nebo skrze vesnici Příchovice. Chůzi jsme prokládali hrami na zahřátí i zasmání. Téměř u cíle jsme si obhlédli barokní kostel a kolem něho nakonec vyběhli pozdravit prasátka k jejich tzv. pomníku. Vlak nazpět nám jel na minutu přesně a vzhledem k tomu, jak ti malí výletníci zlobili, určitě se ostatním cestujícím ve Starém Plzenci pořádně ulevilo.


Ke zřícenině hradu Skála

I přes mrazivou předpověď počasí jsme se vypravili směr Přeštice a odtud nás čekala cca 15km dlouhá túra přes okolní lesy na zříceninu hradu Skála. Mrzlo nám, chvilku i sněžilo, ale nikomu to nevadilo. Zahřáli jsme se cestou při různých hrách a u Skály jsme si rozdělali oheň. Někdo si k obědu opekl buřta, jiný chleba nebo jablko. Při zpáteční cestě na vlak jsme ještě s dětmi zašli do přeštické cukrárny pro sladkou odměnu v podobě zákusku a horké čokolády.


Víkend v "Kašperkách"

Již tradičně koncem roku jezdívají vedoucí na svůj víkendový výlet. Tentokrát jsme měli možnost navštívit Kašperské Hory. V sobotu jsme si prošli kousek zlatokopecké stezky, dali si společný oběd v italské restauraci a zbytek dne jsme strávili příjemným povídáním a hlavně výrobou dárků pro skautský dobročinný vánoční stánek. V neděli jsme se vydali na zasněžený Kašperk a Pustý hrádek. 


Výlet se psím kamarádem 

Dne 12. 12. jsme vyrazili se psím kamarádem vlakem směrem na Mirošov. Zprvu hezké počasí se po příjezdu změnilo v prudký déšť a nám tak nezbylo než pospíchat do lesa. Tam jsme se jednak schovali před mokrem, zahráli hru a nakonec připravili krmení zvířátkům u krmelce. Poté jsme se pomalu vypravili nazpět, cestou jsme si zahráli ještě další hry a našli pro našeho pejska i kamaráda. Prošli jsme si hezkou, byť zablácenou naučnou stezku, která nás dovedla až do Kornatic. Tam jsme počkali na vlak zpět do Plzence a rozloučili se s družinou Tygřic, které jeli prodávat do charitativního vánočního stánku, jehož se každoročně účastníme.  


Vánoční oddílovka

Nu a ve středu 16.12. jsme se sešli během vánoční besídky. Naše klubovna praskala ve švech, pod stromkem se kupily drobné dárky a zvesela se zpívali koledy. 

 

Recitace a Betlémské světlo

Do staroplzeneckého domova důchodců chodíme ve vánoční čas každoročně. Nejinak tomu bylo i letos, i když tentokráte jsme spojili síly s dětmi z fary. Bylo nás tedy více a s pestřejším programem. S babičkami a dědečky jsme si popovídali, zarecitovali, zazpívali koledy, předali drobné dárky a s dobrým pocitem se vydali domů. 

Na Štědrý den jste nás mohli vidět u Živého Betléma, kde Lvíčata rozdávala Betlémské světlo.